jachym.org - web o nejednom :) neobyčejném miminku

Vítejte na mém webu!

Naše porodní anabáze

V pondělí 11.5. kousek před půlnocí mi začala trochu odtékat plodová voda. S budoucím otcem jsme řešili jestli je to ono nebo ne, jestli teda jedeme nebo ne a jestli do Podolí nebo do Vrchlabí. Trochu jsme poklidili v bytě, dobalili, zakonzervovali lednici a asi na hodinu si lehli.

Spaní nám moc nešlo a tak jsme se asi v půl čtvrté naložili do auta. Ještě jsme museli odvézt psa na hlídání na Vinohrady a zastavit se u BO v práci pro notebook, aby mohl z porodnice pracovat.


Co čert nechtěl, naše felina odmítla spolupráci a nerozjela se. BO zjistil, že máme vybitou baterku. Chvíli jsem auto tlačila já, pak jsem byla usazena za volant (asi všichni víte, že řídit neumím) a tlačil Libor, leč auto prostě nenaskočilo. Nakonec budoucí otec povolal kamaráda, co bydlí nedaleko a pomocí kabelů auto nastartoval. Odevzdali jsme psa potencionální tchýni, vyzvedli notebook a hurá směrem na Vrchlabí. Cesta byla v pohodě a volná, občas mě v břiše trochu píchlo, ale nic tragickýho. V porodnici jsme se hlásili v osm hodin ráno.


Po monitoru a vyšetření jsme se dozvěděli, že se vůbec, ale vůbec nic neděje, voda cmrndá odněkud shora, vak blan je zachovalý a čípek děložni dlouhý 2,5 cm. Ubytovali nás na malém nadstandardu, který měl koupelnu vedle pokoje a společnou pro 2 pokoje a strašlivou tvrdou postel, která si ničím nezadala s postelema na skautském táboře. V poledne se rozjely kontrakce po cca 8 minutách. Zbytek dne jsem popocházela, posedávala a polehávala. Sestřičky radily, že mám ležet na boku a odpočívat, no to se jim lehko řeklo, ale leh na boku na tvrdé posteli byl dost děsný. Nemohla jsem skoro jíst, nebylo mi úplně dobře. Každou hodinu přišla sestřička změřit Šišohlavovi srdeční ozvy. Šíša si celé 2 dny až do porodu držel 140 za minutu.


Noc byla nic moc kontrakce po 5 – 6 minutách, bolesti v podbřišku i v kříži, leh na boku a snaha o spánek, která byla na nic a taky jedno zvracení. Od sestřičky jsem dostala termofor na záda i břicho, což trochu pomáhalo a mazala jsem si záda a podbřišek levandulovým bambuckým máslem od Saloosu. Zkoušela jsem i sprchu, která mi dělala dobře, ale netěsnícími okny do ní profukovalo od Krkonoš a byla tam úděsná zima. BO klidně spal.


Nad ránem mě sestřička vzala na relaxační/porodní pokoj, napolohovala mě na bok a seděla tam se mnou. Slíbila mi na ráno vanu :o). Tlačila jsem očima ručičky hodin. Ráno se na mě koukla paní doktorka a byl tu „pokrok“ otevřeno na 2 – 3 cm. No po té noci jsem teda čekala, že to bude víc. Ve vaně jsem byla nakonec asi 2 hodiny, pak už mě z ní hnali, že v ní nemůžu být v jednom kuse. Na pokojíčku jsem zaujímala různé úlevové polohy, povídala si s BO. Ležet a odpočívat mi zase moc nešlo. Kontrakce pořád po cca 6 minutách (vtipné je, že původně jsme měřili dobu kontrakce od začátku jedné do začátku druhé a ne jen tu dobu mezi kontrakcemi. Takže jsme celou dobu hlásili sestřičkám delší časy). BO se vydal do hospůdky na oběd a do místního obchodu koupit autosedačku. V Praze jsme to nestihli a ve Vrchlabí mají specializovaný autosedačkový e-shop. Odpoledne při vyšetření se zjistilo, že od rána nenastal žádný pokrok. Málem mě trefilo :o). Večer mi nová směna sestřiček (takové starší dámy) řekla, jestli se nechceme vrátit do Prahy, že takhle můžu chodit ještě 14 dní. To mě tedy trochu uzemnilo. Druhá noc byla stejná jako ta první, ale podporovalo mě vědomí, že minulou noc to mělo nějakej efekt.


Ráno mě prohlédnul pan primář, pochválil mě, že už je to na 5 cm a že do poledne by mohlo být hotovo (zlatý voči). Dvě noci jsem nespala a skoro 2 dny pořádně nejedla. Už to bylo trochu dlouhý. Kolem 14 hodiny vyšetření, od rána se to zase nepohlo, ale při vyšetření teda opravdu praskla plodovka a hned to začalo bolet o kus víc. A po dalším vyšetření asi v 17 hodin bylo rozhodnuto a dostala jsem kapačku s oxytocinem. Od té doby se mnou na pokojíčku byly porodní asistentky Vlaďka a Lenka a povzbuzovaly mě, BO tam byl samozřejmě taky a byla jsem za to moc ráda. Začínalo přituhovat, byla sem zapasovaná v šíleně nepohodlném křesílku a napadali mě kacířské myšlenky ve stylu: vyrvat si kapačku z ruky, vyskočit z okna nebo začít škemrat o cisaře :o).


Vyšetření kolem 19 hodiny ukázalo, že se to hnulo na 7 čísel, ale byl ještě patrný lem. Stále s kapačkou jsem změnila polohu, klečela u postele a slintala nám do peřin. A pak už jsem mohla začít přitlačovat.


Přesunuli jsme se na sál, byla jsem v kleku u porodní stoličky podložená našima peřinama. Tlačení na plný pecky trvalo asi 30 minut (možná míň, nevím). Pak už jsem cítila Šišohlavovu hlavičku jak vylítla ven, nechtěla jsem čekat na další kontrakci, abych mu neškrtila hlavu (i když vím, že to nevadí) a bez kontrakce vytlačila zbytek Šišohlava. Pod zadek mi šoupli nějaké sedátko a dostala jsem Šišohlava – Jáchyma do náručí.


Po přestřižení pupečníku jsem já šla na křeslo porodit placentu a nechat si zašít drobné natržení, na placentu jsme čekali, myslím že skoro hodinu, ale nikdo nic nepopoháněl. Jáchymka za dohledu tatínka otřeli, zvážili, píchli mu vitamín K, zabalili ho, pak na pokyn doktorky Kolbelářové zase trochu vybalili a dali mi ho na břicho a pokusili jsme se o první přiložení. Jáchymovi se tedy moc sát nechtělo a kdo by se mu divil, po tak náročném sportovním výkonu si nemohl hned nacpat pupek, musel se taky trochu vydýchat.


Z porodního sálu mě Libor a sestřička odvedli do našeho pokoje a měla jsem na 2 hodiny odpočinek s miminem u prsa, to už se Jáchym chytil dobře a dal si do nosu. Po těch 2 hodinách jsem se šla sama vysprchovat a pak jsme zkusili s novopečeným otcem usnout, moc nám to ale nešlo protože jsme byli pěkně nabuzení asi adrenalin či co


Když to shrnu tak to bylo opravdu skvělé, žádné monitory, holení, klistýr, nástřih. Volba polohy v I. i v II. době porodní. Libor se mnou byl stále před porodem, při porodu i po porodu (celkem jsme byli v porodnici týden). Porod s porodními asistentkami . Jáchyma jsem dostala do náručí hned po porodu. Přiložení ke kojení chvíli po porodu. Dvě hodiny po porodu strávené na pokoji s Jáchymem u prsa v naší posteli a ne na sále s miminkem ve vyhřívané kukani. A to hlavní o co mi šlo především, Jáchym byl pořád s námi a nikam si ho neodnesli.

««« Předchozí text: Kulturistický trénink Následující text: Cestování v postýlce »»»

autor: běla | 1. 10. 2009 Čt 15.00 | tisk | Porodnice | 1 komentář | 869x

Komentáře k textu

- Formulář pro nový komentář

reaguj[1] Vitek

Koukam, ze Bela ma talent na porody a psani clanku. Docela jsem se nasmal a taky neco priucil.

18. 10. 2009 Ne 16.17
Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky. Pokud se komentář nezobrazí, neprošel bezpečnostní kontrolou a já jej musím schválit přes administraci. Nevkládej jej prosím znovu.
Aby se auto rozjelo je potřeba ho
Odpověd:

Stručně o mně

Jáchymek

Nové komentáře

Zpětné odkazy

Texy!