Na samotce
Rodiče se potajnu dohodnuli, že je načase abych začal v noci užívat svou velkou postýlku v počítačovně / kolárně / skladišti šicích strojů / dílně / sušárně / budoucím dětském pokojíku.
Takže mě máma večer uspala a šoupnula za mříže. No ještě se uvidí jestli jim to projde nebo ne… Je to od nich vrcholná troufalost, takhle se mě zbavit, ale zase mít pokoj sám pro sebe …
««« Předchozí text: Tak jsme do toho konečně praštili Následující text: Na samotce II »»»
autor: libor | 13. 9. 2009 Ne 21.17 | tisk | Doma, Vývoj | 0 komentářů | 846x